naše sny
JANA
Teda nechci vás nikoho děsit, ale sama za sebe musím přiznat, že už se mi o
premiéře i zdá. Tak třeba v neděli v noci. To bylo horší než "živák".
Už jsme stáli nachystaní v šatně, oblečení v kostýmech, každej si v
hlavě odpočítával vteřiny do prvních tónů hudby, přešlapoval, hryzal si
nehty...v žaludku křeče, krky stažený...No prostě hrůza. Taková ta debilní
atmosféra, kdy se jen mlčí, každej se soustředí sám na sebe, hlavně nic
nepodělat...Vykročili jsme všichni z šatny a nastoupili před nacpaný (ano
vážení, byl nacpaný) sál. Nahoru na jeviště vystoupil někdo, aby nás uvedl,
čímž agónii protáhl ještě o pár minut, a pak už jen zvukař založil cd k
přehrávání. To byste nevěřili, co se stalo pak... Zazvonil mi budík! Takže
jsem se vůbec nedozvěděla, jak naše premiéra dopadla! A mě málem jeblo! No
nenasralo by vás to?????
LÍDA
1.
Jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Můj sen začal vpádem Mordreda na hrad. Nikdo se nezranil. Dokonce to
vypadalo na velice propracovaný souboj jak od profíků šermířů .
Následovala závěrečná píseň a uklánění divákům, objevila se nám na pódiu květina. A jak to dopadlo dál bohužel nevím. Probudila jsem se.
2. Tak mně se zdají sny o našem Exu už i ve vlaku. Guinevra truchlí v klášteře, já, jeptišky i Merlin s Morganou jsme u ní. Přivádím Artuše a sedám si na trůn. V okamžiku, kdy si na trůn stoupám a udělám jedno opravdu malé gesto a pohnu i trochu nohama, trůn se podemnou rozpadl. A to tak že úplně. Ale hráli jsme dál. Pak jsem vytáhla zapalovač abych navodila správnou atmosféru. Jenže ruku jsem dala trochu více za sebe a chytla naše černá zástěna.Cítila jsem jak mi oheň sálá do obličeje, v tu chvíli jsem se probudila.A zjistila jsem, že mi přímo do obličeje svítí skrz okno lampa s perónu. Ještě že tak! Doufám, že se nám žádná podobná pohroma nestane