Skončilo březnové představení FaExu a najednou nebylo co dělat. Přijít domů a nezkoušet. To je hrozně divnej pocit. Jakoby těm dnům něco chybělo. Hudba a texty v hlavě přebývaly pořád, ale najednou byly jaksi k nepotřebě. Nebylo nad čím přemýšlet a co vylepšovat. Což lidi s diagnózou "propadlí divadlu" nevydrží moc dlouho. A tak padla volba. Bude to Dorian. Teda vlastně Doriana. Můžu? Smím?
Propůjčení autorských práv proběhlo víc než hladce. Zřejmě jsme naším Exíkem trochu zaujali.  No tak hlavně to nepodělat, že...

A hurá nanovo. Nějakou dobu jsem uháněla naši kmotru Míšu Zemaňu o zapůjčení scénáře (tak mě napadá, že jsem ho ještě nevrátila, ééééééééé, pardon). Šmarjá, to má nějak hodně stránek! Né, tohle se nedá snést... Prostě redukce. A jak to jako udělat, aby dílo dál dávalo smysl i po nějakém tom protřídění..Hmm, Kurňa. Takže převážnou část mých příprav k samotné premiéře tvořilo "scénářování", které se se mnou táhne od počátku až po těch pár schodů ze šatny na jeviště (a i v té šatně ho budu mít po ruce, abych nezapomněla, co všechno si mám svlíknout a hlavně zase oblíknout). Dnů i nocí nad scénářem jsem strávila bezkonkurenčně nejvíc ze všech Zrnožroutů. Škrtat, dopisovat, přetvářet a zase škrtat. Pořád dokola. Když už jsem si myslela, že by to mohlo být "v cajku", rozeslala jsem aktuální verzi ostatním s prosbou "pošlete mi poznámky". Do hodiny 20 mailů typu "no tak já k tomu něco mám". Do háje zelenýho, ono to snad nemá konec. Dávám se na modlení, škrtám, dopisuju, škrtám. Už ani nevím kolikátá verze měla být ta konečná. I těch konečných bylo totiž několik. Vždycky se našlo něco jako dodatek dodatku. Každopádně úplně konečnou verzi už máme (2 týdny před premiérou... dobrý ne? :-D  ) a každý do ní svou troškou přispěl. Sama bych to dohromady neslátala.

Tak základ bychom měli. Což není zdaleka všechno. Ještě zařídit věci okolo. Třeba zvuk,světla, scéna... Nejrychlejší jsou světla. To máte úplně jednoduchý. Ke každé scéně napíšete: "sviť vlevo, vpravo nabo doprostřed. Hlavně tak, aby byl vidět ten, co právě mluví".

Trochu horší je stavba scény. Vymyslet ji co nejjednodušeji. Protože nemáme možnost zkoušet přímo v divadle, musíme si věci co nejvíce usnadnit. Tak například, kdyby někoho z nás přímo při představení sejmula ta výsuvná plošina, na které třeba Sybila hraje  scénu s Orlandem, patrně bychom všichni čurali smíchem rovnou na jevišti. Nepochybně by to mělo na diváky omračující efekt, ale zdaleka ne takový, v jaký doufáme.

Takže Váš prosím, kdybyste i přes všechnu naši snahu, něco takového slyšeli, neberte to jako překvapení dne. Tím bychom se rádi stali my. Snad se nám to i podaří a doufám, že původní autoři přežijí ve zdraví.

Těším se v divadle :-)

Kurva Lady režisérka Jana Wotton